SKOLIOZA // Příjezd do Brna na operaci//

Den kdy nastal den D sem se nesmírně těšila už jen z toho pocitu ,že sem to chtěla mít za sebou.Přijeli jsme do Brna dost brzo.Hned nás poslali za paní doktorkou z anesteziologie,když jsme tam přišli dala nám přečíst nějaké papíry o tom co to vlastně anesteziologie je. Zavolala si nás dovnitř ,podali jsme jí ruku a posadili se. Tam nám vysvětlila vše ohledně mého uspání  plus nám řekla ,že možná naskytnou komplikace kvůli mím plícím.Po té jsme se vydali na pokoj. Tam už na mě čekala sestřička a zase semnou sepsala papíry. Čekali jsme na pokoji ,kde byla slečna co byla po operaci ,když sem jí viděla slzám sem se neubránila byla prostě neuvěřitelná jak to zvládala.Přišel pro mně pan doktor a my šli za nim řekl nám ,že budu operovaná až o den déle ,že by mně pustil ještě domů ale ,že to nemá smysl ,když jsme z daleka. Popravdě neubránila sem se slzám ani po druhé  ne ,že bych brečela ,že nejsem ta co bude první operovaná ale ,že tam budu zbytečný jeden den a celkově ten tlak ve mně vyvolal takové emoce. Na pokoji sem byla úplně mimo. Tak sem šla s mamkou do kantýny se uklidnit. Na pokoji byla ještě ta slečna co šla na operaci místo mě. Snažila sem se okolí ignorovat a vše snášet v pohodě. Díky nejlepší kamarádce a její mamce sem byla v pohodě. Večer zamnou přišla sestřička a dala mi moje prášky. Dala mi i prášky na uklidnění. Byla sem upřímně za ně vděčná. A hned sem usnula.

kratší článek :) ale snad to nevadí :)
xxGabrielle