První týden doma , zase v nemocnici

Dny doma utíkaly tak nějak v pohodě. Budila sem se na prášky ,sestřička mi chodila píchat fraksiparin . Bandáží sem se taky nezbavila. Byl to takový klasický koloběh dne. Jelikož jsme měli vanu tak sem tam lezla přes židli. Avšak 11.3.2016 se to změnilo. Ráno sem se klasicky probudila. Nasnídala se a odpočívala. Kolem čtvrté hodiny se mi zhoršil dech. Nemohla sem se ani normálně nadechnout přes tu bolest. Mamka hned volala záchranku . Mluvil ke mně pán přes telefon a říkal například at v klidu dýchám a co přesně mě bolí. I přes to vše rozhodli ,že pro mně přijedou. Nebyla sem z toho zrovna třikrát nadšená. Byli u nás během chvilky. Přišla mladá doktorka zřejmě s dalším doktorem. Ptali se mě znova na různé otázky. Paní doktorka však ustálila ,že do nemocnice bohužel musím. A tak jsme se vydali. V sanitce sem si lehla a paní doktorka mě zapasovala. Sedla si k nám a jela semnou i mamka. Jeli jsme chvilku ,protože do Jičína to není vůbec dálka. Hned přišla doktorka z dětského, Všichni mě přendali z lehátka na druhé. Protože mi to přes tu bolest nešlo vstát. Hned mě vezli na ultrazvuk jestli nemám třeba plicní embolii. Tam se prokázalo ,že ne. a tak na snímky. Se vším co posoudili zjistili ,že sem se zablokovala žebro. A tak jsi mě nechali 3 dny, Po třech dnech sem odjela domů.

Komentáře

Oblíbené příspěvky